MŮJ PŘÍBĚH

“Jsem v první řadě máma tří dětí, která se zamilovala do Montessori pedagogiky. Na své životní cestě jsem se stala Montessori lektorkou  pro děti ve věku od 0 do 15 let.

Pomáhám rodičům porozumět potřebám svých dětí. Inspiruji rodiče, jak mohou rozvíjet potenciál svého miminka či batolete a zůstat napojeni na děti i když jim je 5, 10 let, nebo prochází obdobím puberty".

JAK SE MONTESSORI STALO MÝM ŽIVOTNÍM STYLEM?

Montessori mi pomohlo a pomáhá pochopit mé děti už od samého počátku. Principy montessori mě vedly k tomu, abych pochopila svou roli rodiče a dalo mi nástroje, které úlohu rodiče ztělesňují.

Vždy když se dívám, jak můj nejstarší syn odchází na brigádu se slovy „zase o trochu blíž tomu co chci“ cítím obrovskou pýchu a bezpodmínečnou lásku. Pokaždé když se naše dvojčata pohádají a já za chvilku slyším z pokoje „promiň, že jsem na tebe křičela, ale moc si mě naštval“ cítím vděčnost a úlevu.

Užívám si každé objetí s vyjádřením lásky „mami ty jsi ta nejúžasnější máma“ a vím, že moje děti cítí tu samou bezpodmínečnou lásku jako já k nim, a i když chvilku po takovém vyznání přijdu s žádostí o vyvenčení psa a uslyším „proč musím jít zase já? Jsi fakt hrozná“, tak se na tom prvním vyznání nic nemění. Je totiž hluboko uvnitř a já vím, že jsem postavila pevné základy.

Dnes, po letech studií a praxe si uvědomuji, že mi paní Montessori dala nástroje k tomu, abych si mohla otevřít každé dveře do všech období, kterými si děti prochází. Když totiž skutečně chápeme podstatu toho, co po nás děti vyžadují a chápeme jejich základní potřeby, jsme náležitě vybaveni a připraveni, abychom je mohli vést, a rozvíjet jejich obrovský potenciál.

nejdříve bylo MONTESSORI jako slovo

Když se narodil náš první syn, tak jsem o Montessori vůbec nic nevěděla. K rodičovství jsem přistupovala přirozeně, autenticky a intuitivně, ale stejně jako většina maminek v okolí jsem měla dojem, že odměny jsou jedním z nástrojů rodičovství, že vařit a uklízet mohu, když dítě spí, že musím dítě všemu naučit, protože je to nepopsaný list. Věřila jsem, že když hračka bliká, vydává zvuky, je multifunkční a dostatečně barevná, je to ta pravá. Asi jediné, co mě od velkých nákupů takových hraček zachránilo, byl nedostatek peněz. 

Poprvé jsem se s Montessori setkala, když mi skončila mateřská dovolená a já jsem pro syna hledala školku. Přišla jsem do nejbližší školky u mého pracoviště. V této školce měli právě montessori program, ale mě to tehdy nic neříkalo a upřímně, jediné kritérium, které jsem tehdy měla bylo, aby to bylo v blízkosti zaměstnání.

Když jsem přešla na novou pozici a pracovala často z domova, převedla jsem syna do školky naproti domu, kde bydlíme. To opravdové a vědomé setkání s montessori bylo, když jsme čekali druhé dítě – tedy druhé a třetí najednou 😊.

Vzhledem k tomu, že jsme čekali dvojčata, tak jsem zůstala na rizikovém těhotenství s příkazem zůstat co nejvíce v klidu. Největším kamarádem mi tedy byl internet. Po odchodu syna z Montessori školky jsem viděla rozdíl, ale s přístupem školky jsem si to nespojovala, přesto jsem uvnitř cítila, že jednou se k tomu slovu vrátím. Poprvé jsem tedy dala do vyhledávače slovo MONTESSORI. To, co jsem všechno našla mě naprosto pohltilo, a protože na domácí studium jsem měla času dost, začala jsem se o to více zajímat. Informací bylo hodně, ale každý se věnoval vždy jen tomu, co ho nejvíce na Montessori bavilo. Ucelené informace a propojení s domovem jsem si musela poskládat sama.

MONTESSORI V PRAXI

V zahraničí již Montessori nebylo tak neznámé a alternativní jako u nás, a tak blogů maminek s návody na výrobu pomůcek bylo spousta. Najít dobrý český web se mi v tu dobu nepodařilo.

Začalo tedy období pokus a omyl. Domácnost se plnila všemi možnými džbánky, mističkami, tácky, koberečky, kartičkami atp.. Vždy když jsem přišla s dalším požadavkem na háček ve výšce 90 cm, nebo přidělanou tyč se zrcadlem, manžel jen vzdychl a šel vrtat. Dodnes jsem mu za tuto tichou podporu velmi vděčná.

Na konci první třídy jsme u staršího syna zjistili poruchy učení (dysgrafii a dysortografii) a tak jsem své znalosti Montessori, začala rozšiřovat, z praktického života dětí do 3 let, do školní práce. Byla jsem unešená tím, jak se dá pomocí pomůcek a zcela odlišného přístupu, dětem předmět představit, aby ho pochopili a uchopili.

Ruku v ruce s nadšením přicházela i frustrace ze školního systému. Způsob učení, kterým se na ZŠ učí mě přiváděl k šílenství. Věděla jsem, že potřebuji najít školu kde by se mohl syn vzdělávat jinak. To, že existuje i státní škola s Montessori programem jsem tenkrát nevěděla.

Montessori jsem byla již zcela pohlcená, a pomalu jsem začala být pro okolí „ta divná“. Jít jinou cestou, než je obvyklé, znamená být víc viděn, a setrvat na té cestě a nenechat se svést, není lehké. Stále někomu vysvětlujete a obhajujete proč to tak děláte, vysvětlujete, že vzdělávat se mohou děti i jinak a cítíte, že často dochází z druhé strany k nepochopení.

MOJE CESTA MONTESSORI

Vzhledem k tomu, že jsem měla zdravotní vzdělání se zaměřením na děti do 3 let, rozhodla jsem se, že si dodělám i pedagogické minimum, a budu vzdělávat děti Montessori pedagogikou.

Přihlásila jsem se na Diplomový Montessori výcvik, nejprve pro děti 0-3 roky a pak další výcvik pro děti 3-15 let, který jsem absolvovala a ukočila v rámci Německé akademie celostního učení Biberkor, pod vedením pedagoga Dietera Clause Kaula. V roce 2014 se nám otevřela možnost, aby syn přestoupil na státní základní školu s Montessori programem a já se za povzbuzování mého manžela rozhodla otevřít Montessori centrum a jesle.

Následovaly další a další semináře a kurzy. Absolvovala jsem Mezinárodní výcvik Montessori Terapie s paní Lore Anderlik, která mi ukázala cestu jak pracovat s dětmi s odlišnostmi, a jak je může vypadat opravdová inkluze. Vše, co se na seminářích a kurzech dozvím převádím do praxe a objevuji další a další možnosti.

NELITUJI JEDINÉHO KROKU  

Vybrala jsem si cestu, kde jsem musela skloubit roli matky, učitelky, školitelky, ředitelky, ženy a v neposlední řadě zůstat manželkou a ženou. S každým těžkým úkolem a novou zkušeností jsem silnější, každá chyba pro mě otevírá nové a nové dveře, každé dítě mě učí něčemu novému.

Přes 10 let, už jdu svou cestou Montessori, která se stala mou životní cestou. V rámci těch let jsem si prošla mnoha AHA efekty a zjištěními, že Montessori není jen o pomůckách nebo striktnímu vedení. Montessori je pro mě přístup, který otevírá dětem i dospělým nekonečné možnosti, pokud se sami chtějí začít dívat a vnímat, a pokud se rozhodnou, že jejich rodičovství bude vědomé.

Proto abych nabyla všechny své zkušenosti a znalosti jsem ušla dlouhou cestu, kterou bych s Vámi chtěla sdílet. Jste čerstvým rodičem miminka, nebo máte doma už větší děti? Nikdy není pozdě na to pozvat Montessori k Vám domů. Neslibuji, že to půjde od začátku lehce a ze dne na den bude Vaše rodičovství a domácnost vypadat jinak. Slibuji ale, že z každého krůčku budete mít radost vy i vaše dítě, že vám to po čase dá smysl jako celek a nejednou, budete svému dítěti „závidět“.

Nabízím láskyplný a vědomý přístup a podporu na Vaší cestě za vědomým rodičovství pomocí Montessori.